Vypsali odměnu, abych skončil na vozíku

aktualita

Vypsali odměnu, abych skončil na vozíku

Má úspěch – a už dobře poznal, že ten se v Česku neodpouští. Jiří Müller čeří kalnou vodu branže hráčských agentů nezvyklou upřímností i neortodoxními řešeními. Má tři důležité hráče ve Spartě, stál za přestupem Jiřího Štajnera do Mladé Boleslavi a zařídil i dočasný návrat Tomáše Necida do Slavie. „Hráč a agent by se měli znát, a ne že si zavolají jednou za půl roku, když se blíží přestupové období,“ říká.

Jako teenager dělal kapitána Tomáši Rosickému či Milanu Barošovi v juniorských reprezentacích, jenže na rozdíl od nich se v profesionálním fotbale coby hráč neprosadil. Tak to Jiří Müller zkouší v roli hráčského agenta, kterým se stal po odchodu z agentury Nehoda Sport, kde pracoval jako skaut.

Jak jste spokojen s rozhodnutím osamostatnit se jako hráčský agent?
„Už to bude pět let, co jsem odešel z agentury Nehoda Sport. Myslím si, že to bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohl udělat. I když se to neobešlo bez problémů a zejména první dva roky byly hodně těžké, co se nějakých výdělků týče.“

Byl jste ve ztrátě?
„Určitě. První rok jsem byl milion a půl v minusu. Nebýt rodičů a Zdeňka Grygery, nevím, jestli bych to zvládl.“

V Česku je oficiálně 33 hráčských agentů, z nichž většina strádá. Jak se daří ekonomicky vám?
„To číslo je veliké, ale já registruju jen pět šest kolegů, kteří jsou v naší branži skutečně vidět a mají nějaké hráče. Nevím, jak se daří jim, ale já to musím zaklepat. Každý rok se mi daří nějaké přestupy udělat, takže si nemůžu stěžovat. Jsem spokojený. Vzhledem k tomu, že nemám tolik hráčů jako ostatní agenti, se mé firmě daří dobře.“ 

Co jsou nejvyšší položky, pokud jde o vaše provozní náklady?
„Samozřejmě cestování. Pokud chcete být vidět, mít co nejvíc kontaktů a dělat tu práci dobře, musíte co nejvíc cestovat a telefonovat. Nejde o to mít velkou kancelář, moje kancelář je můj telefon.“

Na kolik vás tedy letenky a účty za telefon ročně vyjdou?
„Rozpočet mám kolem dvou milionů za rok.“

A už jste v zisku? Živí vás profese hráčského agenta, nebo další ekonomické aktivity, které máte?
„Číslo jedna je fotbal. Ten mě živí v první řadě. Ostatní podnikání, jako e-shop a hospody, mě baví, ale nevěnuju se jim. Jen jsem do nich investoval, ale starají se o ně jiní lidé. Třeba e-shop vede syn bývalého reprezentačního brankáře Zdeňka Hrušky.“

S Paskou ne

Je vám teprve třiatřicet let. Jak vás bere konkurence?
„Abych řekl pravdu, nevím, protože se svými kolegy moc nekomunikuju. Jediný, s kým se občas potkáváme, je Ondra Chovanec, s ním nemám problém si sednout. Jednu chvíli jsem si myslel, že bych mohl spolupracovat s panem Paskou, ale po nějaké tříleté zkušenosti jsem si uvědomil, že s tím člověkem to nemá absolutně žádnou cenu, protože si jede sám na sebe. Což je možná správné a já mu to nemůžu vyčítat, ale já takhle pracovat nechci. S panem Paskou nechci mít po obchodní ani lidské stránce nic společného.“

Proto jste vystoupil z asociace fotbalových agentů, kterou Pavel Paska vede?
„Z asociace jsem vystoupil asi tři měsíce po jejím založení kvůli své ješitnosti. Ale bez ní bych dnes nebyl tam, kde jsem. Mně ta asociace přišla spíš jako asociace pana Pasky než nás agentů, věci, které jsme na zasedáních řešili, se neslučují s mými představami, jak zastupovat hráče, takže jsem odešel. Nic se nestalo a co mám zprávy, budou mě další kolegové následovat. Chápu, že prezidentem asociace se vzhledem ke svému věku a dosavadní práci stal pan Paska, nevidím snad kromě pana Nehody jiného kandidáta. Ale přišlo mi, že asociace vznikla jen kvůli jeho egu, aby mohl po Evropě vykládat, jak nás ostatní agenty řídí.“

Máte nezvykle prořízlou pusu. Čelíte kvůli tomu často problémům?
„Je možné, že některým lidem vadím, protože nemám rád, když někdo lže nebo si o mně něco vymýšlí. Ale čím víc si mě lidé berou do pusy, tím líp, mají nějaký důvod mě řešit. A to je jejich problém. Já nikdy nebudu dělat, co se tady dělalo dřív, že se tady každý bratříčkoval s každým. Já v první řadě zastupuju hráče.“

Dospělo to někdy do fáze, kdy jste se ocitl ve skutečně nepříjemné situaci?
„Nikdy mě nenapadlo, že v českém fotbale zažiju některé praktiky. Jako když se ke mně třeba začaly donášet zprávy, že je na mě vypsaná odměna za to, že skončím na vozíku. Je smutné, že to dojde tak daleko.“

Poslední dvě nominace byly zvláštní

Mluvilo se třeba i o tom, že Lukáš Vácha není v reprezentaci, protože některým lidem nesedíte. Může to být pravda?
„Vždycky jsem si myslel, že v reprezentaci by měli být hráči podle své výkonnosti, a ne podle toho, jakého mají manažera – a s kým je kamarád, nebo není. Poslední dvě nominace byly samozřejmě zvláštní, ale byly věcí trenéra, který je dělal. Ten si musí přebrat, jestli má čisté svědomí, nebo ne.“

Není tajemstvím, že máte špatné vztahy s agenturou Nehoda Sport, protože jste jim přetáhl několik zajímavých hráčů.
„Když slyším, že jsem někomu přetáhl hráče, přestává mě to bavit. Hráči přecházejí od jednoho agenta k druhému normálně, ze Sport Investu k panu Paskovi a naopak. Ale všichni se podivují jen nad tím, že někteří hráči přešli ke mně. Možná za to může můj věk, možná jen závist, ale v první řadě je to otázka pro ty hráče, jestli jsem je přetahoval. Zeptejte se Tomáše Necida, Zdeňka Grygery nebo Tomáše Sivoka, šli se mnou sami od sebe. Tohle nejvíc šíří David Nehoda, který dodnes nemůže překousnout, že jsem si dovolil se v devětadvaceti osamostatnit. On to nikdy nedokázal a jede na vlně svého táty. Pokud jde o pana Nehodu staršího, s ním nemám sebemenší problém a rád s ním budu kdykoli spolupracovat. Ale s Davidem určitě ne.

Co vás na konkurenčním boji mezi agenty štve?
„Já to zase tolik neřeším. Ale zmíním mladé hráče. Když jsem začínal v Nehoda Sport, vytipovávali se kluci na pomezí čtrnácti a patnácti let. Dneska s hrůzou zjišťuju, že už se zastupují hráči od dvanácti let, všichni je nahánějí jako blázni. Smutný příběh je ten, že někteří rodiče jsou schopní za nějaké peníze či dárek prodat své dítě agentuře, aniž by řešili, jak vlastně funguje. Za dres nějakého reprezentanta se upíšou ďáblovi ještě dřív, než si zjistí, jestli si vůbec jako lidé rozumějí.“

I proto se snažíte získávat do portfolia i zahraniční hráče?
„První vlaštovka je Mick van Buren, který dnes patří k nejlepším mladým útočníkům v dánské lize. Jsem s ním v denním kontaktu, čtyřikrát za půl roku se za ním letím podívat na zápas. Mám z něj radost, touhle cestou bych chtěl jít, protože kvalita hráčů u nás jde pomalu dolů. Pokud se chci rozvíjet, musím jít dál, za hranice.“

Může vám v tom pomoci i váš přítel Mino Raiola, jeden z největších agentů současnosti?
„Mino je můj velký vzor, jednou bych tu práci chtěl dělat jako on. Ale s hráči mi nepomáhá, protože on zastupuje Zlatana či Balotelliho, je prostě někde úplně jinde. Řekl mi, že si musím všechno vydupat sám, že taky začínal tak, že jezdil z Amsterdamu do Itálie autem a přespával v něm, protože neměl na hotely a letenky.“

happy wheels
Sdílet článek

spravce

Přidat komentář